For me, the puppets at first were artifacts that stand out as a separate work in a gallery or in space, just like a statue - an object. This is how it started in 1989 just after the Velvet Revolution in the Czech Republic. But soon I began to look beyond the borders and I was tempted to create puppets for theaters - for specific roles ... After a few experiences, my approach changed again and I longed to give my puppets a voice and life. I founded the Tineola puppet theater. In addition, I perceived that a puppet for children is an interesting phenomenon. It's a wish - because the toy comes to life.

Loutky pro mne nejdřív byly artefakty, které obstojí jako samostatné dílo v galerii, nebo v prostoru stejně jako socha - objekt. Tak to začínalo v roce 1989 těsně po Sametové revoluci v České Republice. Ale brzy jsem se začala rozhlížet i za hranicemi a začalo mne lákat vytvářet loutky pro divadla - pro konkrétní role... Po pár zkušenostech se můj přístup zase změnil a sama jsem zatoužila dávat svým loutkám hlas a život. Založila jsem loutkové divadlo Tineola. Navíc jsem vnímala, že loutka pro děti je zajímavý fenomén. Je to splněné přání - protože hračka ožívá. 

Ale chápala jsem loutku taky jako velmi silný symbol. Jejich schopnost komunikace beze slov - jen tím jak jsou expresívními archetypy a nositely barev.  A jak s nimi loutkoherec zachází mě přivedl k výtvarnému divadlu.  Například v představení Vůz se senem inspirovaným obrazy Hieronyma Bosche, kde vystupují jenom archetypální postavy. Nebo také v nonsensu smyšlených zvířat podle Morgensternových básní.

But I also understood the puppet as a very strong symbol. Their ability to communicate without words - just because they are expressive archetypes and bearers of Colors. And how the puppeteer treats them brought me to the art theater. For example, in The Haywain, inspired by paintings by Hieronymus Bosch, where only archtypical characters perform.Or also in the nonsense of fictional animals according to Morgenstern's poems.

Loutky v životní velikost - tedy spíš sochy, nebo figury byly zajímavým vhledem do starého zákona, do biblických příběhů, které vnímám po svém.  Tyto loutky snad stále žijí na Noemově Arše, kdesi v evropských mořích. Naposled byla tato replica Noemovy Archy, kterou vlastní Aad Peters v lednu 2020 v Ipswich, v Anglii. 

Life-size puppets - more like statues or figures - were an interesting insight into the Old Testament, the biblical stories that I perceive in my own way. Perhaps these puppets still live on Noah's Ark, somewhere in European seas. The last was this replica of Noah's Ark, owned by Aad Peters in January 2020 in Ipswich in England.

V roce 2012 jsem podlehla kouzlu digitálního umění a zakomponovala jsem ho do svého repertoáru umělce.  Samozřejmě, že se objevilo i v mém divadle. A tak se na scéně mísí staré loutkové nebo stínohorní objekty s projekcí živé malby na iPadu. Témata jsou prostě o zvířatech, lidech a stromech. 

In 2012, I succumbed to the magic of digital art and incorporated it into my artist's repertoire. Of course, it also appeared in my theater. And so the stage mixes old puppet or shadow objects with a projection of a live painting on an iPad. The topics are simply about animals, people and trees.

Jen v roce 2017 jsem neodolala nabízené možnosti pro česko-německé výročí kulturní spolupráce vytvořit velmi aktuální téma o emigraci - Někam jinam. Přesto že náš příběh vycházel z emigrace českých bratří v 18. století do Berlína, naše ztvárnění s týmem lidí, kteří osobně zažili perzekuci a ztratili domov, jsme vytvořili obrazné představení ve kterém čas nehraje roli. Emoce jsou stále stejné. Každý si může najít příběh své blízké i vzdálené rodiny. Celému vyprávění pomohla i živá hudba Jana Šikla a Romana Zabelova - Zabelov Group. Ukázka je tady.

In 2017, I did not resist the opportunities offered for the Czech-German anniversary of cultural cooperation to create a very current topic: it was about emigration - To Somewhere Else. Despite the fact that our story was based on the emigration of Czech brothers to Berlin in the 18th century, our portrayal with a team of people who personally experienced persecution and lost their home, we created a figurative performance in which time does not matter. Emotions are still the same. Everyone can find the story of their close or distant family. The live music of Jan Šikl and Roman Zabelov - Zabelov Group also helped the whole story. The sample is here.

Poslední téma, kterým žiji už třetím rokem, jsou stromy a život pod povrchem lesa. Přivedlo mne to ke studiu vzniku planety, k celému dlouhému vývoji života na naší zázračné zemi a tak s chutí vyprávíme příběh vědkyně v divadle Tineola pomocí digitálního umění. Je to ale také příběh hub, bez kterých se neobejdou stromy, žádné rostliny a vlastně ani my lidé ne. Houby jsou na planetě už miliony let a přežily mnoho klimatických změn. Houby se rozhodují a volí a pravděpodobně i myslí, přes to, že nemají mozek, jako my lidé.  Pro nás je to obrovský zdroj inspirace a důkaz, že je pořád co objevovat. A děti to chápají ihned a tak s nimi i po představení obvykle dlouho diskutujeme. Ukázka zde.

The last topic I have been living for for the third year is trees and life under the forest surface. It led me to study the origin of the planet, to the whole long evolution of life on our miraculous earth, and so we are happy to tell the story of a scientist at the Tineola Theater using digital art. But it is also the story of mushrooms, without which there are no trees, no plants, and not even us humans. Mushrooms have been on the planet for millions of years and have survived many climate changes. Mushrooms make and choose and probably think, despite the fact that they do not have a brain like we humans do. For us, it is a huge source of inspiration and proof that there is still something to discover. And the children understand it immediately, so we usually have a long discussion with them even after the performance. Teaser here.